Dva hlavní endokanabinoidní neurotransmitery, anandamid (AEA) a 2-arachidonoylglycerol (2-AG), jsou v nervovém systému odbourávány dvěma různými enzymy: amidhydrolázou mastných kyselin (fatty acid amide hydrolase, FAAH) a monoacylglycerolipázou (monoacylglycerol lipase, MAGL). Účinek AEA i 2-AG je krátkodobý, protože obě látky jsou rychle enzymaticky degradovány. Prodloužení analgetického účinku lze dosáhnou inhibicí enzymů, které se na jejich inaktivaci podílejí. Inhibitory FAAH a MAGL proto představují nový typ léčiv vyvíjených pro boj s bolestí.

V tomto směru nadějnou skupinu inhibitorů představují látky na bázi O-hydroxyacetamid-karbamátů. Některé z nich totiž fungují jako selektivní inhibitory FAAH jiné pak zase jako duální inhibitory FAAH / MAGL, tzn., že inhibují oba enzymy a zpomalují tak současně  degradaci AEA i 2-AG. Takovým duálním inhibitorem je O-hydroxyacetamid-karbamát označený kódovým číslem SA-57. Tyto látky jsou in vitro účinnými inhibitory v koncentracích od 0,125 do 12,5 mg kg ^-1, což je vhodné pro behaviorální studie.

Výsledky práce napovídají, že O-hydroxyacetamid-karbamáty by mohly být vhodným univerzálním chemotypem pro vytváření inhibitorů hydroláz endokanabinoidů, které by mohly vést k látkám schopným cíleně regulovat endokanabinoidní systém. Ten u vyšších živočichů a člověka nejen zasahuje do regulace bolestivých podnětů, ale hraje též důležitou roli v regulaci energetické homeostázy a metabolismu. Zajišťuje celou řadu životně důležitých funkcí včetně imunitního systému a regulace příjmu potravy a mechanismu odměny. Mezi jiným také pomáhá organismu vyrovnávat se s úzkostí a stresem (Niphakis MJ, Johnson DS, Ballard TE, Stiff C, Cravatt BF. O-hydroxyacetamide carbamates as a highly potent and selective class of endocannabinoid hydrolase inhibitors. ACS Chem Neurosci. 2012; 3(5): 418-426).

Parkinsonova choroba (PD) je druhým nejčastějším neurodegenerativním onemocněním, postihujícím miliony lidí po celém světě (Dorsey E. Projected number of people with Parkinson disease in the most populous nations, 2005 through 2030. Neurology 2007; 68(5): 384-386.). PD je progresivní onemocnění, charakterizované zánikem dopaminergních neuronů s následným snížením tvorby dopaminu v oblasti mozku zvané substantia nigra, která je propojena s celou řadou  oblastí centrálního a periferního nervového systému. Nedostatek dopaminu na synapsích nigrostriatálního okruhu způsobuje dysregulaci striata a dalších struktur. Tato dysregulace je zodpovědná za většinu symptomů PD, které zahrnují akinezi, bradykinezi, klidový třes a ztrátu kontroly rovnováhy. Existuje řada hypotéz o etiologii nemoci, ale stále zůstává mnoho nejasného.

Proč dochází k masivnímu úbytku neuronů tvořících dopamin, není zatím zcela jasné. Jedna z hypotéz je založena na tom, že otrava látkou zvanou 1-methyl-4-fenyl-1,2,3,6-tetrahydropyridin (MPTP) vyvolává u lidí příznaky, neodlišitelné od příznaků PD. Není to však samotný MPTP, který otravu způsobuje, ale jeho toxický metabolit, kation 1-methyl-4-fenylpyridinium  (MPP⁺). Ten vzniká z MPTP v mozku účinkem enzymu monoaminoxidázy B (MAOB). Příčinou PD by tak mohly být podobné substance externího nebo interního původu, schopné selektivně usmrcovat, podobně jako MPP⁺, dopaminergní neurony v nigrostriatálním okruhu. Mezi mnoha podezřelými látkami jsou na jednom z předních míst pesticidy.

V současné době probíhá několik takových studií, které řeší otázku identifikace pesticidů, které představují skutečné riziko vzniku PD. Jednou z nich je prospektivní studie, do níž bylo zahrnuto 84 740 soukromých uživatelů pesticidů (většinou zemědělců) a jejich manželských partnerů, kteří byli přijati k vyšetření v letech 1993-97 v Iowě a Severní Karolíně. Expozice pesticidy byla hodnocena na základě spolehlivých hlášení samotných postižených. Diagnóza PD byla provedena nejprve na základě hlášení postiženého, ale později se potvrdila vyšetřením. První zpráva z této studie konstatovala, že se zvyšujícím se počtem dnů, ve kterých byl pesticid používán, zvyšuje se i počet případů PD, ale žádné konkrétní pesticidy nebyly identifikovány pro malou statistickou sílu testu (Kamel F et al. Pesticide exposure and self-reported Parkinson's disease in the agricultural health study. Am J Epidemiol 2007; 165(4): 364-374). Nedávno stejná skupina odborníků publikovala sdělení, že PD je spojena s rotenonem a paraquatem. I když má studie také mnoho nedostatků, zejména v tom, že se jedná o hlášení samotných poškozených a způsoby ověřování neskýtají záruku omylu, přináší studie celkem robustní epidemiologické důkazy o tom, že pesticidy jsou spojeny se zvýšeným rizikem rozvoje PD, zejména pro rotenon a paraqat. U paraquatu to nepřekvapí pro jeho blízkou chemickou podobnost s MPTP. Z ostatních pesticidů jsou z účasti na možném vzniku PD podezírány ještě dithiokarbamáty (maneb, ziram) a benzimidazolový preparát benomyl (Fitzmaurice AG. Pesticides and Parkinson’s Disease. In: Stoytcheva M. Pesticides in the Modern World – Effects of Pesticides Exposure. InTech 2011. ISBN 978-953-307-454-2).

Respirační infekce jsou stále v popředí zájmu kliniků, mikrobiologů i epidemiologů protože jsou nejčastější skupinou onemocnění v komunitě. Stupeň závažnosti je závislý na infekčním agens. Pneumonie způsobená Mycoplasma pneumoniae postihuje především děti a mladistvé. Tyto infekce jsou endemicky rozšířeny po celém světě. Nákaza se šíří kontaminovaným aerosolem vzdušnou cestou, výhradně mezilidským kontaktem. Antibiotická léčba je převážně empirická a je indikována zejména u těžších forem infekcí. Mykoplasmata jsou citlivá na tetracykliny, erytromycin, makrolidy a chinolony, ale včasná laboratorní diagnostika těchto původců, stejně léčba a kontrola infekcí včetně preventivních opatření nutně vyžadují další výzkum a soustavné studium klinických a epidemiologických souvislostí.

Čínští autoři z Univerzity Fudan v Šanghaji publikovali své zkušenosti s kombinovanou terapií (ciprofloxacin + glukokortikoidy) refrakterní pneumonie dětí, u nichž byl infekčním agens M. pneumoniae. Jednalo se o pět komplikovaných případů s pleurálním výpotkem. Průměrná délka febrilního období před přijetím do nemocnice byla 8,5 ± 2,0 dne, průměrná délka celkového horečnatého období byla 14,6 ± 7,6 dne a průměrná délka horečnatého období po ukončení léčby byla 3,3 ± 3,0 dne. Průměrná doba hospitalizace pacientů byla 23,6 ± 4,8 dní. Počáteční průměrný počet bílých krvinek byl 10.100 ± 2.400 /mm. Sedimentace erytrocytů (ESR), aktivita laktátdehydrogenázy (LDH) a C-reaktivního proteinu (CRP) byla v průběhu nemoci zvýšena u všech případů. Po kombinované terapii ciprofloxacinem a glukokortikoidy se všechny děti klinicky zlepšily, včetně radiografického nálezu a normálních laboratorních hodnot. Autoři došli k závěru, že kombinovaná léčba ciprofloxacinem a glukokortikoidy může výrazně zlepšit průběh zápalu plic u dětí, kde infekčním agens je M. pneumoniae (Lu A, Wang L, Zhang X, Zhang M. Combined treatment for child refractory Mycopasma pneumoniae pneumonia with ciprofloxcin and glucocorticoid. Pediatr Pulmonol. 2011 Jun 22. doi: 10.1002/ppul.21481. [Epub ahead of print]).

Tým japonských lékařů z Kjótské univerzity oznámil významný objev. Podařilo se jim za pomocí lidských embryonálních kmenových buněk zmírnit příznaky Parkinsonovy nemoci, i když zatím jen u opic, kterým byl poškozen mozek chemickou látkou, která ničí neurony produkující dopamin. Po aplikaci kmenových buněk do takto poškozeného mozku, došlo po šesti měsících k významnému snížení  příznaků Parkinsonovy nemoci. Zmírnil se třes a ztuhlost a opice, které před léčbou převážně jen seděly, začaly se zase pohybovat.

Když byla zvířata po jednom roce experimentu usmrcena, pitva prokázala, že kmenové buňky se vyvinuly v plně funkční dopaminové neurony. Autoři práce se domnívají, že během čtyř až šesti let by mohly být zahájeny klinické studie na lidech (Stem Cells, DOI: 10.1002/stem.1060).